Bazální stimulace v práci sestry

In: FRIEDLOVÁ, K. Bazální stimulace v práci sestry. SESTRA, 2003, vol. XIII. č.1. s. 15 – 17. ISSN 1210-0404

 

Bazální stimulace® patří v zahraničí k nejpopulárnějším ošetřovatelským konceptům. Ráda bych v úvodu podotkla, že při práci s konceptem není třeba žádných nadstandardních pomůcek či přístrojů, nevyžaduje tedy žádné finanční zatížení pro zdravotní zařízení, pouze vyškolený personál, pochopení a spolupráci všech členů týmu. Ošetřovatelská péče dle konceptu Bazální stimulace® je péče vysoce profesionální vycházející z individuálních potřeb pacienta, zohledňuje maximálně jeho životní návyky a jeho jedinečnost a poskytuje mu pedagogickou podporu v běžných denních činnostech.

Prof. Dr. Andreas Froehlich, odborník na speciální pedagogiku, se od počátku 70. let intenzívně věnoval velice těžce postiženým dětem. Rozvinul koncept Bazální stimulace® a zpracoval vědecké podklady pro podporu vnímání a komunikace těžce postižených lidí. Koncept přenesla do péče v intenzívní medicíně a do péče o dlouhodobě nemocné zdravotní sestra Christel Bienstein, která dnes vede Institut ošetřovatelství na Univerzitě ve Witten/ Herdeke v Německu.Po mnohaletém společném úsilí dalšího rozvoje konceptu mnoha kolegy a kolegyněmi z ošetřovatelské praxe, máme nyní k dispozici takovou formu konceptu, která je velmi dobře integrovatelná do každodenní ošetřovatelské péče. To znamená, že ošetřující volí takové ošetřovatelské intervence, které zohledňují koncept Bazální stimulace® a individualitu pacienta. Máme v rukou dílo, které nám umožňuje stylizovat kulturu kontaktu mezi lidmi s těžkým zdravotním postižením a jejich okolím. Koncept získal nezastupitelné místo v péči o těžce postižené lidi všech věkových kategorií, zejména v intenzívní medicíně (kraniocerebrální poranění, cévní mozkové příhody, komatózní stavy, apalický syndrom), dále v psychiatrii, v geriatrii (Morbus Alzheimer), v intenzívní péči o nedonošené děti, v domácí i ambulantní péči.Význam komunikaceOšetřující ve všech oborech medicíny, na všech typech pracovišť, ať již se jedná o lůžková, stacionární, ambulantní zařízení či domácí péči, přicházejí denně do styku s různými pacienty, klienty, každý z nich je jedinečná osobnost se svými prožitky, návyky a životními zkušenostmi a způsobem komunikace. Nejnáročnějším úkolem ošetřujícího je pochopit potřeby pacienta, poznat a porozumět jeho stylu komunikace a na základě toho mu poskytnout prostor pro orientaci, jistotu a další rozvoj jeho osobnosti.Na nemocné a jakkoli postižené musí ošetřující pohlížet jako na osobnosti, nezávisle na jejich postižení a aktuálním tělesném a duševním stavu. Takováto ošetřovatelská péče, jež umožňuje pacientovi integraci do současného života s maximálním přihlédnutím a využitím jeho dřívějších životních návyků a zkušeností a navíc akceptuje jeho budoucí životní potřeby je péče vysoce profesionální, kvalitní a humánní.

Ta pracoviště, která s konceptem Bazální stimulace® pracují, jsou nucena měnit kulturu práce a komunikace. Ošetřující mění také své postavení a vztah vůči pacientům a jejich blízkým, přizpůsobují se komunikační úrovni pacienta a volí jeho komunikační formu, tím mám namysli i pacienty v bezvědomí a jiných těžkých stavech se změněnou formou vnímání. Na pacienta je pohlíženo jako na rovnocenného partnera, člověka s vlastní historií a určitými schopnostmi a individualitou, kterou tělesně a psychicky manifestuje.Význam stimulace smyslových orgánů

Bazální stimulace® umožňuje lidem s postiženým vnímáním a poruchami hybnosti zlepšovat svůj stav a to cílenou stimulací smyslových orgánů. Lidský mozek disponuje schopností uchovávat své životní návyky v paměťových dráhách ve více svých regionech a to mu dává šanci cílenou stimulací uložených vzpomínek znovu aktivovat jeho činnost. Kontinuální stimulace smyslových orgánů dle konceptu Bazální stimulace® umožňuje vznik nových dendritických spojení v mozku a novou neuronální organizaci v jeho určitých regionech. Tento koncept dává ošetřovatelské péči terapeutickou relevanci.

Bazální stimulace® je koncept, který podporuje v nezákladnější (bazální) rovině lidské vnímání. Každý člověk vnímá pomocí smyslů, smyslových orgánů, které vznikají a vyvíjejí se již v embryonální fázi a mají od narození až do smrti nenahraditelný význam. Díky smyslům tedy můžeme vnímat sebe sama a okolní svět. Pokud dojde k poškození nebo ztrátě kteréhokoli z našich smyslů, atˇjiž během embryonálního vývoje, či během porodu či později v životě (např. po kraniocerebrálních traumatech, po cévních mozkových příhodách atd.) je nezbytné u takto postižených lidí kteréhokoli věku cíleně podporovat vnímání těmi smysly, které zůstaly zachovány a ty smysly, které jsou poškozené nebo ztracené cílenou stimulací opět probudit. Každá ošetřovatelská intervence u pacienta musí být provedena s vědomím cílené stimulace zachovalých ale také oslabených pacientových smyslů. To znamená, že každý úkon základní ošetřovatelské péče prováděný ošetřujícím u pacienta je vlastně terapeutický zákrok ošetřujícího. Bazální stimulace® tak staví ošetřovatelskou péči a zejména tu její část, která bývá, ruku na srdce, mnohými našimi kolegyněmi vytěsňována do sféry nezajímavých a nedůležitých činností, tedy základní ošetřovatelskou péči na zcela jiné místo. V praxi se často setkávám s případy, kdy mé kolegyně pokládají za mnohem důležitější administrativní či diagnosticko terapeutickou část své práce (příprava a aplikace léčiv, příprava a asistence při diagnostických či terapeutických zákrocích, atd.). Základní ošetřovatelská péče však stále tvoří největší částí práce sestry. Mnohdy jí však nebývá přikládán význam, který ji náleží. A uvědomme si, že pacient nehodnotí naši práci podle toho, jak mu podáváme léky či asistujeme lékaři, nevidí náš čas strávený přípravou injekcí a infúzí a administrativní práci, kterou vykonáváme mimo pacientské pokoje, ale dle svých pocitů ze saturace základních životních potřeb. Tedy na základě spokojenosti s hygienickou péči, se stravou, vyprazdňováním, kvalitou spánku a především s chováním sestry a jejím přístupem k němu a jeho blízkým. Sestra pracující s konceptem Bazální stimulace® je nucena zcela nově reflektovat svou práci, musí disponovat znalostmi z neuroanatomie, neurofyziologie, prenatální a postnatální psychologie, sociální psychologie, komunikace, pedagogiky,etiky a musí být dostatečně kreativní a umět rozpoznat sebemenší reakce pacienta a adekvátně na ně reagovat. Pracuje zcela samostatně, je nucena o každé své činnosti u pacienta přemýšlet, a to i u takových činností, které se jí mnohdy zdají nedůležité a kde sklouzáváme často k automatismům (tělesná toaleta, podávání mísy, atd.). Každá z jejich činností u pacienta je v konceptu Bazální stimulace® vlastně terapeutický zákrok s cílem stimulovat pacientovy smysly. Taková práce dává ošetřovatelství zcela jiný rozměr a sestra získává daleko vyšší prestiž u svých kolegů, ale také pacientů a veřejnosti. Možná někdo namítne, že chceme dělat z „umývání“ vědu, ale ona to věda je, vždyť  celková tělesná koupel dle konceptu Bazální stimulace® je terapeutický zákrok, kterým docílíme u pacienta změny stavu vědomí, potlačení stavů zmatenosti či neklidu, až agresivity bez aplikace sedativ. Jen musíme vědět, jak na to. Také někdo možná namítne, že taková to hygienická péče stojí více času. Naopak. Navíc i u pacientů s největší ošetřovatelskou zátěží redukuje počet sester ze dvou na jednu, skloubí-li sestra aplikovanou péči dle konceptu Bazální stimulace® se znalostmi kinestetiky.

U každé ošetřovatelské intervence, kterou ošetřující plánuje a vykonává u pacienta, by měl uvažovat o jejím skloubením s konceptem bazální stimulace, aby byly současně stimulovány pacientovy smysly. Toto platí zejména pro ty pacienty, u nichž je zřetelně postiženo vnímání, a sice:

  • nemohou se pohybovat vůbec a nebo jen velmi obtížně;
  • necítí nic a nebo jen velmi málo;
  • slyší a vidí velice omezeně.

Cílem Bazální stimulace® je schopnost vnímání u postižených lidí:

  • podporovat;
  • udržet;
  • zmírnit rozvoj postižení (např. u svalové dystrofie, AIDS v neuronálním stádiu).

Během takovéto péče musí být docíleno toho, aby s postiženým bylo jednáno jako s osobností, která potřebuje naši důvěru. Proto má pro pacienta obrovský význam, pokud ošetřující pochopí jeho potřeby a přizpůsobí péči jeho životnímu rytmu, dá péči kontinuitu a strukturu a umožní pacientovi prožít primární životní prožitky.

Význam vnímání

Jednotlivé prvky bazální stimulace se orientují dle vývoje vnímání v embryonální fázi. Dle současných vědeckých poznatků bylo zjištěno, že se nejprve vyvíjí vnímání vlastního těla (somatické vnímání), které nás informuje o našem těle, dále vnímání chvění, vibrací (vibrační vnímání), které nás informuje o intenzitě vibrací (např. skákání, běh, vibrace při mluvení) a vnímání rovnováhy (vestibulární vnímání). To nám poskytuje informace o změně polohy.Tyto tři druhy vnímání utvářejí primárně u člověka pocit jistoty. Pozorujte sebe sama při utěšování druhého či chování matky, která vezme na ruce malé dítě. Automaticky dojde k stimulaci všech těchto tří základních smyslů. Člověku či dítěti se okamžitě dostane tělesného kontaktu, pohybujeme s ním sem a tam, lehce poklepáváme na záda a mluvíme na něj. Tento způsob chování je většinou intuitivní, nachází se ve všech kulturách a uklidní plačící dítě i trpícího člověka.V pozdějším embryonálním stádiu se vyvíjí vnímání vibrací, které jsou rytmické (auditivně-rytmické vnímání). Lidé trpící nedoslýchavostí nebo kteří neslyší vůbec vyvinuli tento svůj smysl zvláště extrémně. „ Slyší“ pomocí svého těla. Velmi jim pomáhá, pokud v komunikaci s druhým člověkem mohou vidět a odezírat jeho ústa nebo s ním být v tělesném kontaktu.Již ve fetální fázi prenatálního vývoje cucá plod svůj palec a polyká plodovou vodu (orální stimulace) a po narození se k tomu přidává schopnost cítit (olfaktorické vnímání). Ústa a schopnost čichová mají zvláště velký význam. Měli bychom tedy myslet při péči na to, že ústa a nos jsou velmi citlivá místa. Ne každá vůně, kterou ošetřující používají, je pacienty pozitivně vnímána. Vůně a asociace nejsou ovlivnitelné, jsou jednoduše již spjaty s životními prožitky. Vůně mohou vyvolat velmi pozitivní vzpomínky, ale také strach až těžké somatické reakce (dušnost, bušení srdce, zvýšení svalového tonu). Mohou pozitivně ovlivnit těžké stavy. Např. vůně partnera může vést u těžce postiženého pacienta k uvolnění.V poslední embryonální fázi se vyvíjí vjem sluchový (auditivní vnímání) dále schopnost hmatu a úchopu (taktilně haptické vnímání) a zrak (optické vnímání). Všechny tyto smysly umožňují člověku, pokud jsou nepoškozeny, poznat sebe sama a okolní svět.Nemůže-li se člověk hýbat, potom nemůže sám zjistit, na čem leží, jakým materiálem je obklopen a co se děje v jeho okolí. Taková situace vede ke ztrátě schopnosti vnímání sebe sama, k pocitům nejistoty a strachu. Každé omezení kteréhokoli smyslu vede k jinému vnímání světa či vlastní osoby. Proto jsou tedy např. špatně slyšící lidé nedůvěřiví, člověk, který špatně vidí se často leká, protože nemůže dostatečně rychle zpozorovat vzniklou situaci.Bazální stimulace vychází z toho, že každý člověk, ať už je jakkoli postižen, je schopen v úplně každé situaci alespoň něco některými ze svých smyslů vnímat. Vždy je schopen se otevřít světu a komunikovat se svým okolím. Pro ošetřující jsou nesnadné a náročné situace, kdy pacient nevykazuje žádné akce a reakce (koma, aj.) přičemž také onen stav „nereagování“ a „nečinnosti“ může znamenat formu chování! Výzkumník v oblasti komatu A. Ziegler zdůrazňuje: „Setrvání v apalickém syndromu není defektní stav, ale také výsledek nedostatečné komunikace a stimulace.“ Někteří lidé mohou komunikovat pouze pomocí gest, které můžeme nazvat symboly, např. pohnutí hlavou, změna frekvence dýchání, změna sekrece potu, mrknutí…Právě toto jednání, které je orientováno na pochopení druhého, je základní podmínkou pochopení konceptu Bazální stimulace®. To znamená, že pochopení role a schopnosti vnímání, porozumění a zaznamenání gest pacienta jsou nejdůležitější předpoklady komunikace a interakce v tomto konceptu. Koncept se vyvíjel dlouhá léta ve spolupráci ošetřujících z různých oborů medicíny a stal se významnou součástí ošetřovatelské praxe a vědeckého výzkumu v ošetřovatelství. Koncept se specifikuje v jednotlivých oborech ošetřovatelství a odkryl zcela jasně to, že ošetřovatelství a speciální pedagogika mají daleko více společného, než se předpokládalo. Bazální stimulace® není metoda nebo technika, ale koncept, který je otevřený změnám, dalšímu vývoji, analýzám a novým ideám. Tento koncept utváří základnu pro spolupráci mezi pacienty, rodinou a zúčastněnými odborníky. Je jakýmsi plánem, který ale není ukončen a předpokládá neustále další poznávání všech zúčastněných stran.

Význam pacientovy biografické anamnézy

Bazální stimulace vyžívá mnoho vlastních technik a tréninkových programů, kterými u pacienta dosahuje stimulace somatické, taktilně-haptické, vestibulární, vibrační, orální, optické, olfaktorické a auditivní (Froehlich, 1998). Všechny tyto stimulační intervence se odvíjejí od dokonalé znalosti pacientovy biografie. Nejedná se o „péči o nemocné“, ale o vysoce kvalifikovaný pokus přizpůsobit se životní situaci postiženého a poskytnout mu v jeho aktuální životní situaci vhodné stimuly. Jak již jsem zmínila v úvodu, stimulací jednotlivých lidských smyslů dochází znovu k podněcování příslušných nervových komplexů, k vyvolání vzpomínek, jež poskytují nervovému systému nové impulsy, které pomáhají stimulovat rehabilitaci a vlastní organizaci mozku (Pickenhain, 1998) . Jedná se o takový přístup, který zohledňuje individuální možnosti pacienta a snaží se jich za co nejpříznivějších okolností stabilizovat nebo dále rozvíjet. Koncept pracuje s možnostmi postiženého, nezaměřuje se pouze na jeho nedostatky a postižení.

Somatické vnímání

Koncept Bazální stimulace® rozvinul mnoho možností, jak podpořit vnímání, byly vyvinuty speciální techniky, jak umožnit pacientům znovu cítit své tělo způsoby polohování v posteli, v křesle s použitím různých materiálů, které postiženému pomáhají uvědomit si zřetelně tělesné hranice. Bazální stimulace® vychází z myšlenky, že každý člověk v každé situaci je schopen něco vnímat. Koncept rozvíjí možnosti podpory vnímání a nabízí zde pomocnou ruku. Proto je zde tolik důležité, aby tělo pacienta obdrželo jasné a cílené doteky, protože nejasné a chaotické doteky vyvolávají pocity nejistoty, strachu a zmatku. Ošetřující si musí uvědomit, že jejich ruce jsou pro pacienta spolu s podložkou, na které leží, médiem, se kterým má pacient nejčastější kontakt. Tím tvoří ruce důležitý aspekt okolního světa. Dlouho nebyl význam doteků v ošetřovatelské péči tematizován. Zamysleme se nad tím, jak často se během dne dotýkají naše ruce pacienta, zvláště vyžaduje-li intenzívní ošetřovatelskou péči. Zjistíme, že velmi často a že naše doteky jsou různých kvalit. Zvláště za pozornost stojí ruce dvou či více ošetřujících, kteří provádějí toaletu u jednoho pacienta. Zde se pacientovi dostávají různé informace z okolí právě přes doteky ošetřujících a pokud trpí poruchou vnímání, nemůže tyto informace adekvátně zpracovat a ty mu pak způsobují pocit nejistoty. Ruce mohou tedy poskytovat různé informace. Lehké, povrchní doteky neinformují, ale iritují. Ruce neumějí lhát a jsou vlastně zprostředkovatelem vztahu mezi ošetřujícím a pacientem. Doteky tedy musí být pokud možno zřetelné a přiměřené situaci, protože naše ruce mohou pacientovi umožnit vybavení vzpomínek. Doteky a dotýkání se je výměna informací mezi lidmi. Ošetřující musí umět vysledovat, jak pacient reaguje na jeho doteky. Především je důležité si všímat, zda jsou naše doteky vnímány příjemně či nepříjemně. Také musíme mít na paměti, že určitá místa na těle jsou zvláště citlivá na dotek druhého. Na těle má každý člověk několik různých dotekových oblastí, z nichž některé jsou velice intimní (u většiny lidí je to oblast obličeje a genitálií). Ošetřující musí vědět, že špatné zacházení s těmito místy na těle (uvědomme si, jak někdy naši kolegové začínají celkovou tělesnou koupel doslova brutálním hozením žínky na obličej) vede k vyvolání nelibých pocitů u pacienta, to má za následek zvýšení svalového tonu až změnu rytmu dýchání. Stejně působí i rychlé a do extrému vyvedené polohování. Proto v konceptu bazální stimulace polohujeme pacienty až po předchozí vestibulární stimulaci a ne do extrémních poloh, užíváme tzv. mikropolohování.

Intenzivního kontaktu, somatické stimulace, se dá docílit žínkou nebo ručníkem. Nyní necítí pacient jen prsty ošetřujícího, nýbrž velkoplošné dráždění žínkou, které mu umožní uvědomit si povrch svého těla a vůbec svou existenci. Dotek můžeme umocnit pohybem. Pohybem žínky dostává pacient informace o velikosti, hranicích a formě svého těla. Důležité je nepřerušovat kontakt, jinak vyvoláme u pacienta pocity nejistoty a strachu. Somatickou stimulaci poskytujeme pacientovi při toaletě, ošetřující, který pacienta myje dle konceptu Bazální stimulace® vyhodnotí pacientův stav v dané chvíli a následně zvolí nejvhodnější techniku koupele. Ta může být zklidňující, osvěžující, dle konceptu Bobatha či diametrální. Nejdůležitější je vždy to, aby tělo pacienta dostávalo informace zřetelné, jednoduché a jasné, tedy aby doteky byly jasné a s přiměřeným dostatečným tlakem. K somatické stimulaci používáme tedy doteky, masáže, částečnou nebo celkovou koupel, zábaly, polohování atd. Cílem je pomoci pacientovi pocítit své tělo, uvědomit si sebe sama, kde jsou hranice jeho těla a kde začíná okolní svět. Čím menší má člověk schopnost cítit a vnímat, tím větší je u něj potřeba nějakým způsobem pocítit své tělo. Stereotypní pohyby pacienta, například stálé rolování deky, tahání za katedry, utírání si pusy ubrouskem, atd. jsou znakem toho, že pacient se snaží pomocí těchto jednotvárných pohybů a činností cítit své tělo. Předpokládám, že se už v praxi nesetkáváme s fixováním rukou popruhy v případě, že tyto „nenechavé ruce“ stále tahají za katetry a podobně. Zvláště u neklidných a agresivních pacientů je velice vhodné použít somatické stimulace, především zklidňující koupele a masáže stimulující dýchání.

Masáž stimulující dýchání (MSD)

Masáž stimulující dýchání je jedna z technik konceptu a má velký význam. Dýchání člověka nabízí fascinující zdroj informací o jeho momentálním stavu. Změna dýchání signalizuje somatické, psychické, ale také duševní aktivity nebo omezení. Pacienti, kteří jsou hodně neklidní nebo mají velmi omezenou možnost vnímat své tělo vykazují vysokofrekvenční povrchní dýchání. Dochází tedy k výměně plynů jen v horních částech plic. Nedostatek vzduchu znamená také současně i nedostatek sil. Nedostatek vzduchu pacienta vyčerpává a snižuje jeho schopnost vnímat své okolí a postupně ani sebe sama. Neprobíhá tedy u něj dostatečná výměna informací mezi ním a jeho sociálním okolím.

Masáž stimulující dýchání je technika konceptu Bazální stimulace®, jejímž cílem je dosažení pravidelného, klidného a hlubokého dýchání. Mnoho vědeckých studií dokázalo, že MSD redukuje stavy neklidu a zmatenosti. Intenzívní tělesný kontakt, klidné a stejné doteky zprostředkovávají pacientovi pocit jistoty. Během MSD dochází k srovnání frekvencí a rytmu dýchání u ošetřujícího a pacienta, dochází tím k významné nonverbální komunikaci a pacient se cítí akceptován. Jeho prohloubené dýchání uvolňuje psychosomatické napětí. MSD je velice účinná u pacientů, kteří trpí bolestmi, jsou v depresivních stavech, mají poruchy spánku, se ztrátou schopnosti vnímání své osobnosti (Morbus Alzheimer, demence…), pacienti před těžkými operacemi nebo diagnostickými zákroky, po sdělení maligních diagnóz, pacienti na umělé plícní ventilaci s různými režimy dýchání, hyperventilující pacienti atd.

Závěr

Počet zdravotnického personálu, který s konceptem pracuje, se rozšiřuje a jejich zkušenosti s konceptem také. Koncept se etabloval v mnoha různých oblastech ošetřovatelství a vyvolal tok myšlenek, otázek, odpovědí a názorů. Ošetřující vedou trvalou diskusi a sdělují si své nové poznatky a zkušenosti. Možnosti výměny názorů dávají různé konference, semináře, literatura a v poslední době také internet. V posledních letech bylo provedeno mnoho vědeckých studií, které dokazují, že koncept Bazální stimulace® stojí na vědeckých základech. Prvotním důvodem k výzkumu byla potřeba poskytovat lidem co nejlepší péči, ale za podmínek vědecky odůvodnitelných. V současné době zpracovává Ch. Bienstein za pomocí lektorů seminářů a absolventů seminářů Bazální stimulace® asi stovku studií, které se zabývají různými prvky Bazální stimulace® na různých pracovních polích medicíny, např. v intenzívní medicíně, v péči o nedonošené děti, geriatrii, onkologii, neurologii, atd.

Ošetřující pracující s konceptem Bazální stimulace® musí disponovat víceoborovými znalostmi, které získají absolvováním seminářů Bazální stimulace. V těchto seminářích si osvojí teoretické poznatky z oblasti neuroanatomie, neurofyziologie, prenatální a postnatální vývojové psychologie, sociální psychologie, komunikace, pedagogiky, etiky a prakticky se naučí techniky stimulací jednotlivých smyslů. Cílem seminářů je také naučit frekventanty integrování konceptu do běžné ošetřovatelské praxe na svých pracovištích, zohledňují se pak podmínky na jednotlivých pracovištích a typ pracoviště. Ošetřující, který pracuje s konceptem Bazální stimulace® vychází ze získaných poznatků, ale při své práci musí vždy zohlednit individualitu pacienta či obyvatele a jeho momentální životní situaci. Důležitá je také kreativita ošetřujícího, neboť jí zkvalitňuje poskytovanou péči. Ošetřující tak zcela jinak reflektují svou práci a běžné ošetřovatelské činnosti dostávají charakter terapeutický. A tak se z činností, někdy ne pro všechny ošetřující populární, stávají terapeutické intervence a ty dávají těmto ošetřovatelským intervencím zcela jinou váhu a jsou také veřejností vysoce reflektovány.

Literatura

  1. Bienstein, CH., Zegelin, A.: Handbuch Pflege, Duesseldorf, Verlag Selbstbestimmtes Leben, 1995, ISBN 3-910095-25-9
  2. Buchholz, T., Gebel, A., Nydal, P., Schuerenberg, A.: Begegnungen. Basale Stimulation in der Pflege-Ausgesuchte Fallbeispiele, Bern, Verlag Hans Huber, 2001, ISBN 3-456-83510-8
  3. Froehlich, A. : Basale Stimulation. Das Koncept, Duesseldorf, Verlag Selbstbestimmtes Leben, 1998, ISBN 3-910095-31-3
  4. Montagu, A.: Koerperkontakt, Die bedeutung der Haut fuer Entwicklung des Menschen,Klett-Cotta, Stuttgard, ISBN 3-608-95154-7
  5. Nydal, P., Bartoszek, G.: Basale Stimulation. Neue Wege in der Intensivpflege, München, Verlag Urban u. Fischer, 2000, ISBN 3-437-26500-8
Přehled článků

Kontakty

INSTITUT Bazální stimulace® s.r.o.
J. Opletala 680
738 02 Frýdek-Místek

IČ: 25889966
DIČ: CZ25889966

Zavolejte nám +420 603 971 160 Naše kurzy