Bazální stimulace – pohled ze zákulisí

Je teplý červencový den. Venku je nedýchatelno, sluníčko bez milosti pálí a rozpaluje asfalt na cestách. Lidé se unaveně plíží rozehřátými ulicemi, řidiči za volantem stěží udrží pozornost. Děti mají vytoužené prázdniny, jsou uvolněné, bezstarostné – nikdo je nehlídá, nekontroluje. Vymýšlejí nové hry. Co tak například – „kdo nejrychleji přeběhne cestu přeplněnou auty!“

Skřípání brzd, úlek náraz a rozhostí se zlověstné temné ticho. Ozve se několik vyděšených hlasů a za chvíli nekonečné napětí protíná pronikavý zvuk blížící se záchranky.

Tým RLP se sklání nad zakrváceným dítětem. Bezvládné tělíčko nakládají do sanity a ujíždí k nemocnici. Není to scénář z tragického filmu, je to neustále se opakující realita všedního dne.

Rodiče ráno sepíší svým ratolestem povely pro nastávající den a uhání do práce. Jsou v plném proudu pracovního procesu, když zazvoní telefon a tlumený hlas jim oznámí: „Vaše dítě mělo nehodu a v kritickém stavu bylo převezeno do nemocnice na dětskou resuscitační jednotku. Sluchátko pokládají jako ve snu, pár sekund stojí nehnutě a odmítají se zpřítomnit s realitou. Co se v tu chvíli odehrává v jejich duši, to nikdo, kdo stejnou situaci nezažil, není schopen pochopit. Zmůžeme se na soucitné pokývání hlavou a blekotání o krutosti osudu, o účasti a pochopení jejich bolesti. Ve skutečnosti jejich bolest nelze cítit ani chápat. Následný děj můžeme rozdělit do několika fází:

V první fázi rodiče přibíhají do nemocničního zařízení, chtějí dítě vidět a potřebují co nejvíce informací o zdravotním stavu zraněného. V nitru stále doufají, že situace není tak hrozivá, a že se někdo spletl, a vlastně se vůbec nejedná o jejich syna či dceru Z úst lékaře zazní ortel, který jm vráží dýku do srdce. „Stav je kritický, došlo k těžkému poškození mozku. Zranění Vašeho dítěte může skončit smrtí.“Většina lidí se v takto tragických situacích obrací k Bohu a to bez rozdílu vyznání. Slyšíte jen tichý šepot … „Pane Bože pomoz mi!“ Uvědomí si hodnoty, nad kterými je nikdy nenapadlo se zamýšlet – hodnotu života, cenu zdraví.

V druhé fázi následuje uzavřenost, usedavý pláč, křik měnící se v agresi, vyhrůžky, prosby. Rodiče takto emočně zmatení začínají pravidelně navštěvovat zraněné dítě v nemocničním zařízení. Při každé návštěvě si uvědomují prostory, ve kterých se pohybují. Některá oddělení jsou ponurá, strohá s výrazným zápachem dezinfekce. Kolem se míhá zamračený personál. Takové prostředí v trpícím člověku povzbudí a zvýrazní negativní reakce. Ale jsou i oddělení barevně vymalovaná, se spoustou obrázků a ručních prací zavěšených na stěnách. I když se jedná o oddělení poskytující péči kriticky nemocným lidem, dýchá z jeho útrob cit, teplo a láska. Takto vyhlížející prostory rodinu zklidní a zvýší její důvěru k ošetřujícímu personálu.

Na oddělení, kde je rozšířen koncept Bazální stimulace se snažíme smyslově i mimosmyslově (mimosmyslové působení nám umožňuje právě hra barev) působit nejen na pacienty, ale i na jejich příbuzné. Proč? Čtěte dál a uvidíte sami.

Další zvláštností oddělení užívajících koncept Bazální stimulace mohou rodiče vnímat při rozhovoru s ošetřujícím personálem Sestra s rodiči rozmlouvá o životě zraněného dítěte, jeho návycích, zlozvycích, zvyklostech a handicapech. Na chvíli se spolu s rodinou přenese do centra rodiny, do doby, kdy dítě bylo zdravé a spokojené. Rodiče se rozhovoří a vzpomínají na vše a tím nám poskytují cenné informace. Společně se sestrou vyplní tzv. autobiografickou anamnézu nemocného, která nám bude v další léčbě cenným pomocníkem a průvodcem. Právě zde začíná okamžik, kdy rodiče připravujeme na spolupráci.

V dnešní době chaosu hlásá nové paradigma „rodiče a příbuzní! K lůžku nemocného!“ V dřívějších dobách se rodina na resuscitační pracoviště v podstatě nedostala a pokud ano, tak časově velmi omezeně. Na nemocného se se směli dívat, ale ničeho se nedotýkat. Hlavní myšlenou oddělení, kde koncept Bazální stimulace používají, je právě přítomnost rodiny u lůžka nemocného. Rodiče mohou u dítěte strávit neomezeně dlouhou dobu a jsou plně začleněni do ošetřovatelské péče. Pro sestru je tento okamžik velmi náročný a právě zde se projevuje její profesionalita skloubená s lidskostí. Provádí vysoce erudované výkony resuscitační péče a zároveň edukuje rodinu v úkonech, týkající se ošetřovatelské péče. Zde je velmi důležité podpořit u rodiny víru – víru, že jejich snažení má smysl, i kdyby procento úspěšnosti k vyléčení bylo mizivé. Nesmíme zapomínat na skutečnost, že sebelépe vyškolený personál v konceptu Bazální stimulace není schopen předat nemocnému tolik citu a lásky jako matka či otec nebo milující rodina.

Přichází třetí fáze – vyrovnání se s tragédií. To, jak rychle se se situací rodina vyrovná, je v přímé souvislosti s typem zranění, prognozou a délkou hospitalizace nemocného. Pohlédněme na situaci s velmi pesimistickým výhledem. Zdravotní stav nemocného se přesouvá z fáze akutní do fáze chronické kdy je pacient v tzv. perzistujícím apalickém komatu. Dítě leží na lůžku, dýchá samo nebo s pomocí přístroje, z pohledu laika nevnímá, nepohne se, občas jeho tělem projede vlna křečí, obličej zkřiví grimasa, oči má otevřené, ale nefixuje, nesleduje. Toto období mohou rodiče nebo rodina svou láskou a péčí za pomocí erudovaného personálu výrazně ovlivnit. Je to období, kdy „končí stres a začíná práce“. Aktivní zapojení rodiny do konceptu Bazální stimulace může vypadat následovně.

Rodiče jsou vyzváni k aktivitě. Čtou oblíbené pohádky, pouští oblíbenou hudbu, nahrávky hlasů kamarádů a rodiny. Přináší oblíbené věci s charakteristickou vůní domova. Mohou si lehnout k dítěti do lůžka, obejmout ho, hladit, masírovat nebo jen tak držet za ruku. Citům se meze nekladou. Dělají vše co měl dítě rádo a na co bylo zvyklé z domova. Většinou jeden z rodičů zůstává u dítěte po celý den. Někdy se střídají, stává se, že jeden z nich ukončí pracovní poměr ve svém zaměstnání, ve snaze být co nejvíce u svého dítěte. Rodina v této chvíli zvažuje priority a materiální hodnoty. Toto období je také obdobím plných emočních zvratů. Některá manželství psychický nápor a odloučenost (z důvodu pobytu u dítěte) nevydrží a manželství se rozpadá. Jindy se vztahy upevní a stmelí se celá rodina. Někteří rodiče situaci nezvládnou zdravotně. V těchto okamžicích se opět projeví kvalita ošetřujícího personálu. Ne všichni zdravotníci, kteří mají snahu používat koncept Bazální stimulace, ošetřují nemocné tzv. duší. Bazální stimulace je do určité míry založena na znalostech konceptu, ale v nemalé míře je zde zastoupena lidskost – lidský přístup a pochopení. Ošetřovatelka proškolená kurzem Bazální stimulace může prospět rodině a nemocnému více, než stejně proškolená zdravotní sestra, která však postrádá špetku lidskosti. Chci poukázat na skutečnost, že koncept Bazální stimulace není založen na výši vzdělání, ale na empatii (schopnosti vcítit se) každého zdravotníka.

Pokusím se nadefinovat pojem „Bazální stimulace“. Je to něco nehmatatelného, nekonkrétního, nejistého. Je to alternativní přístup k nemocnému. Spousty nás zdravotníků přistupují k tomuto konceptu s výsměškem a pohrdáním a to nejen z řad lékařů, ale i sester.

Vadí vám vonící smrková větvička zavěšená nad lůžkem nemocného? Vadí vám borové šišky na nočním stolku? Víte, ten, co zde leží v bezvědomí, byl lesák a miloval lesy, vůni stromů a zvuk praskajících větví v mechu. Nikdy nevíme, který impulz ze zevního prostředí nastartuje aktivitu ve zdravé části mozkové tkáně a přebere na sebe funkci tkáně poškozené. A právě v tomto případě se uplatní koncept Bazální stimulace se svými stimuly – byť v očích „profíků“ je to přinejmenším divné. Mnohdy by stačilo představit si, že na místě postiženého klienta jste vy sami nebo milovaný člen rodiny. Na první pohled můžete Bazální stimulaci bagatelizovat, ale věřte, že v bolesti se obrátíte na víru, či jakoukoliv alternativu s cílem pomoci. Někteří prohlašují, že termín alternativní medicína a techniky s ní spojené jsou nesmyslné. Tyto názory jsou pouze výrazem nepochopení a nepřijetí významu ve vývoji holistického nazírání na nemoc a uzdravení člověka.

A co říci závěrem? Ošetřujte nemocné duší! Lidé závistiví, sobečtí, nepřejícní jsou sami v hloubce své duše nemocní. Pokud zůstaneme na hmotném povrchu a nepřejdeme do sféry nehmotných myšlenek pocitů, přesvědčení a vědomého udržování vlastního zdraví, nebudeme schopni pracovat pro sebe i pro druhé s radostí a láskou ve smysluplných činnostech.

Věra Wolfová

Reference

Kontakty

INSTITUT Bazální stimulace® s.r.o.
J. Opletala 680
738 02 Frýdek-Místek

IČ: 25889966
DIČ: CZ25889966

Zavolejte nám +420 603 971 160 Naše kurzy