Bazální stimulace u pacientů na ARO a JIP

In: FRIEDLOVÁ, K. Bazální stimulace u pacientů na ARO a JIP. Ročenka intenzívní medicíny. Galén. Praha: 2003, s. 313 – 316. ISBN 80-7262-227-7

 

Ošetřující ve všech oborech medicíny, na všech typech pracovišť, ať již se jedná o lůžková, stacionární, ambulantní zařízení či domácí péči, přicházejí denně do styku s různými pacienty, klienty, každý z nich je jedinečná osobnost se svými prožitky, návyky a životními zkušenostmi a způsobem komunikace. Nejnáročnějším úkolem ošetřujícího je pochopit potřeby pacienta, poznat a porozumět jeho stylu komunikace a na základě toho mu poskytnout prostor pro orientaci, jistotu a další rozvoj jeho osobnosti. Na nemocné a jakkoli postižené musí ošetřující pohlížet jako na osobnosti, nezávisle na jejich postižení a aktuálním tělesném a duševním stavu. Takováto ošetřovatelská péče, jež umožňuje pacientovi integraci do současného života s maximálním přihlédnutím a využitím jeho dřívějších životních návyků a zkušeností a navíc akceptuje jeho budoucí životní potřeby je péče vysoce profesionální, kvalitní a humánní.

Legislativně má pacient nárok pouze na takovou péči, která vychází se současných vědeckých poznatků. Proto nelze v dnešní době nadále poskytovat péči, na jakou jsme běžně zvyklí, tedy péči tzv. konzervační. Každá ošetřovatelská intervence musí být spojena s alespoň minimální stimulací některého z pacientových smyslů. Každý člověk má nárok na to, aby mu byly poskytovány minimálně takové stimuly, jakých se mu dostávalo v době před onemocněním či úrazem, čili v době, než se nám svěřil do péče.

Současné ošetřovatelství integruje do péče dle stavu a momentální situace pacienta různé koncepty s cílem poskytovat péči stimulační.
Denně lze u většiny ošetřovatelských činností, spojených se základní ošetřovatelskou péči, užít konceptu Bazální stimulace® a Kinestetiky. Integrujeme také koncepty Bobath, Afolter a jiné. A nemohu v současné době migrace nepřipomenout také transkulturální ošetřovatelství.

Bazální stimulace® patří v zahraničí k nejpopulárnějším ošetřovatelským konceptům. Ráda bych v úvodu podotkla, že při práci s konceptem není třeba žádných nadstandardních pomůcek či přístrojů, nevyžaduje tedy žádné finanční zatížení pro zdravotní zařízení, pouze vyškolený personál, pochopení a spolupráci všech členů týmu.

Koncept Bazální stimulace® čerpá z poznatků vývojové antropologie, neonatologie a prenatální psychologie, a sice z poznatků o prenatálním vývoji embrya a plodu, především vývoji jeho smyslových orgánů a schopnosti vnímat, ale také jeho schopností lokomoce a komunikace s matkou a okolím. Autorem konceptu je německý odborník v oblasti speciální pedagogiky Prof. Andreas Fröhlich. Koncept vychází z myšlenky, že „ Život je možný jen ve vztahu“ a umožňuje pacientům, ať již se nacházejí v jakémkoli stavu, opět si uvědomovat sebe sama, své tělo, své okolí a s ním také navázat vztah na určité komunikační úrovni a následně tak posílit schopnost lokomoce. Základní ideou konceptu je tvrzení, že každému narozenému dítěti, ať již se narodí s jakýmkoli tělesným či duševním postižením se musí dostávat minimálně takových stimulů jakých se mu dostávalo v intrauterinním období.
Do ošetřovatelské péče o dospělé převedla koncept zdravotní sestra Prof. Christel Bienstein, vedoucí Katedry ošetřovatelství na Univerzitě ve Witten/ Herdeke. Tento koncept může být použit u všech pacientů, zvláště se osvědčil u pacientů v bezvědomí, u pacientů na řízené plícní ventilaci, hemiplegických pacientů, dezorientovaných, pacientů somnolentních, pacientů s Morbus Alzheimer, u lidí ve vigilním komatu a v neonatologii.

Vnímání somatické, vestibulární a vibrační je plně vyvinuto již v 9. týdnu prenatálního vývoje a ostatní vnímání, a sice optické, auditivní, taktilně-haptické, olfaktorické a orální dozrává následovně a některé smysly pak ještě určitou dobu po narození (např. zrak).

Bazální stimulace vyžívá mnoho vlastních technik a tréninkových programů, kterými u pacienta dosahuje stimulace somatické, taktilně-haptické, vestibulární, vibrační, orální, optické, olfaktorické a auditivní (Fröhlich, 1998, s.124 ). Všechny tyto stimulační intervence se odvíjejí od dokonalé znalosti pacientovy biografie. Nejedná se o „péči o nemocné“, ale o vysoce kvalifikovaný pokus přizpůsobit se životní situaci postiženého a poskytnout mu v jeho aktuální životní situaci vhodné stimuly. Stimulací jednotlivých lidských smyslů dochází ke znovupodněcování příslušných nervových komplexů, dochází k vyvolání vzpomínek, jež poskytují nervovému systému nové impulsy, které pomáhají stimulovat rehabilitaci a vlastní organizaci mozku (Pickenhain, 1998, s.32) . Tato cílená stimulace je ale možná jen na základě získané kvalitní autobiografické anamnézy pacienta a integrace příbuzných do péče. Na pacienta je pohlíženo jako na rovnocenného partnera, člověka s vlastní historií a určitými schopnostmi a individualitou, kterou tělesně a psychicky manifestuje.

Každý člověk, ať už je jakkoli postižen, je schopen v úplně každé situaci alespoň něco některými ze svých smyslů vnímat. Vždy je schopen se otevřít světu a komunikovat se svým okolím. Pro ošetřující jsou nesnadné a náročné situace, kdy pacient nevykazuje žádné akce a reakce (koma, aj.) přičemž také onen stav „nereagování“ a „nečinnosti“ může znamenat formu chování! Výzkumník v oblasti komatu A. Ziegler zdůrazňuje: „Setrvání v apalickém syndromu není defektní stav, ale také výsledek nedostatečné komunikace a stimulace.“ Někteří lidé mohou komunikovat pouze pomocí gest, které můžeme nazvat symboly, např. pohnutí hlavou, změna frekvence dýchání, změna sekrece potu, mrknutí…

Somatické vnímání

Koncept bazální stimulace rozvinul mnoho možností, jak podpořit vnímání, byly vyvinuty speciální techniky, jak umožnit pacientům znovu cítit své tělo. Jedná se o různé způsoby polohování v posteli, v křesle s použitím různých materiálů, které postiženému pomáhají uvědomit si zřetelně tělesné hranice. Proto je zde tolik důležité, aby tělo pacienta obdrželo jasné a cílené doteky, protože nejasné a chaotické doteky vyvolávají pocity nejistoty, strachu a zmatku. Ošetřující si musí uvědomit, že jejich ruce jsou pro pacienta spolu s podložkou, na které leží, médiem, se kterým má pacient nejčastější kontakt. Tím tvoří ruce důležitý aspekt okolního světa. Dlouho nebyl význam doteků v ošetřovatelské péči tematizován. Zamysleme se nad tím, jak často se během dne dotýkají naše ruce pacienta, zvláště vyžaduje-li intenzívní ošetřovatelskou péči. Zjistíme, že velmi často a že naše doteky jsou různých kvalit. Zvláště za pozornost stojí ruce dvou či více ošetřujících, kteří provádějí toaletu u jednoho pacienta. Zde se pacientovi dostávají různé informace z okolí právě přes doteky ošetřujících a pokud trpí poruchou vnímání, nemůže tyto informace adekvátně zpracovat a ty mu pak způsobují pocit nejistoty. Ruce mohou tedy poskytovat různé informace. Lehké, povrchní doteky neinformují, ale iritují. Ruce neumějí lhát a jsou vlastně zprostředkovatelem vztahu mezi ošetřujícím a pacientem. Doteky tedy musí být pokud možno zřetelné a přiměřené situaci, protože naše ruce mohou pacientovi umožnit vybavení vzpomínek. Doteky a dotýkání se je výměna informací mezi lidmi. Ošetřující musí umět vysledovat, jak pacient reaguje na jeho doteky. Především je důležité si všímat, zda jsou naše doteky vnímány příjemně či nepříjemně. Také musíme mít na paměti, že určitá místa na těle jsou zvláště citlivá na dotek druhého. Na těle má každý člověk několik různých dotekových oblastí, z nichž některé jsou velice intimní (u většiny lidí je to oblast obličeje a genitálií). Vyvolání nelibých pocitů u pacienta má za následek zvýšení svalového tonu až změnu rytmu vitálních funkcí. Stejně působí i rychlé a do extrému vyvedené polohování. Proto v konceptu bazální stimulace polohujeme pacienty až po předchozí vestibulární stimulaci a ne do extrémních poloh, užíváme tzv. mikropolohování.

Intenzivního kontaktu, somatické stimulace, se dá docílit žínkou nebo ručníkem. Nyní necítí pacient jen prsty ošetřujícího, nýbrž velkoplošné dráždění žínkou, které mu umožní uvědomit si povrch svého těla a vůbec svou existenci. Dotek můžeme umocnit pohybem. Pohybem žínky dostává pacient informace o velikosti, hranicích a formě svého těla. Důležité je nepřerušovat kontakt, jinak vyvoláme u pacienta pocity nejistoty a strachu. Somatickou stimulaci poskytujeme pacientovi při toaletě. Ošetřující, který pacienta myje dle konceptu bazální stimulace vyhodnotí pacientův stav v dané chvíli a následně zvolí nejvhodnější techniku koupele. Ta může být zklidňující, osvěžující, dle konceptu Bobatha či diametrální. Nejdůležitější je vždy to, aby tělo pacienta dostávalo informace zřetelné, jednoduché a jasné, tedy aby doteky byly jasné a s přiměřeným dostatečným tlakem. K somatické stimulaci používáme tedy doteky, masáže, částečnou nebo celkovou koupel, zábaly, polohování atd. Cílem je pomoci pacientovi pocítit své tělo, uvědomit si sebe sama, kde jsou hranice jeho těla a kde začíná okolní svět. Čím menší má člověk schopnost cítit a vnímat, tím větší je u něj potřeba nějakým způsobem pocítit své tělo. Stereotypní pohyby pacienta, například stálé rolování deky, tahání za katedry, utírání si pusy ubrouskem, atd. jsou znakem toho, že pacient se snaží pomocí těchto jednotvárných pohybů a činností cítit.

Další často užívanou technikou je Masáž stimulující dýchání (MSD).Jejím cílem je dosažení pravidelného, klidného a hlubokého dýchání. Mnoho vědeckých studií dokázalo, že MSD redukuje stavy neklidu a zmatenosti. Intenzívní tělesný kontakt, klidné a stejné doteky zprostředkovávají pacientovi pocit jistoty. Během MSD dochází k srovnání frekvencí a rytmu dýchání u ošetřujícího a pacienta, dochází tím k významné nonverbální komunikaci a pacient se cítí akceptován. Jeho prohloubené dýchání uvolňuje psychosomatické napětí. MSD je velice účinná u pacientů, kteří trpí bolestmi, jsou v depresivních stavech, mají poruchy spánku, se ztrátou schopnosti vnímání své osobnosti (Morbus Alzheimer, demence…), pacienti před těžkými operacemi nebo diagnostickými zákroky, po sdělení maligních diagnóz své tělo.

V posledních letech bylo provedeno mnoho vědeckých studií, které dokazují, že koncept bazální stimulace stojí na vědeckých základech. Prvotním důvodem k výzkumu byla potřeba poskytovat lidem co nejlepší péči, ale za podmínek vědecky odůvodnitelných. V současné době zpracovává Ch. Bienstein za pomocí lektorů seminářů a absolventů seminářů bazální stimulace asi stovku studií, které se zabývají různými prvky bazální stimulace na různých pracovních polích medicíny, např. v intenzívní medicíně, v péči o nedonošené děti, geriatrii, onkologii, neurologii, atd.

Ošetřující pracující s konceptem bazální stimulace musí disponovat víceoborovými znalostmi, které získají absolvováním seminářů bazální stimulace. V těchto seminářích si osvojí teoretické poznatky z oblasti neuroanatomie, neurofyziologie, prenatální a postnatální vývojové psychologie, sociální psychologie, komunikace, pedagogiky, etiky a prakticky se naučí techniky stimulací jednotlivých smyslů. Cílem seminářů je také naučit frekventanty integrování konceptu do běžné ošetřovatelské praxe na svých pracovištích, zohledňují se pak podmínky na jednotlivých pracovištích a typ pracoviště.

Literatura

  1. Bienstein, CH., Zegelin, A.: Handbuch Pflege, Duesseldorf, Verlag Selbstbestimmtes Leben, 1995, ISBN 3-910095-25-9
  2. Buchholz, T., Gebel, A., Nydal, P., Schuerenberg, A.: Begegnungen. Basale Stimulation in der Pflege-Ausgesuchte Fallbeispiele, Bern, Verlag Hans Huber, 2001, ISBN 3-456-83510-8
  3. Froehlich, A. : Basale Stimulation. Das Koncept, Duesseldorf, Verlag Selbstbestimmtes Leben, 1998, ISBN 3-910095-31-3
  4. Montagu, A.: Koerperkontakt, Die bedeutung der Haut fuer Entwicklung des Menschen,Klett-Cotta, Stuttgard, ISBN 3-608-95154-7
  5. Nydal, P., Bartoszek, G.: Basale Stimulation. Neue Wege in der Intensivpflege, München, Verlag Urban u. Fischer, 2000
  6. Pickenhain, L., Basale Stimulation. Neurowiessenschaftliche Grundlagen: Düsseldorf, Verlag Selbstbestimmtes Leben, 1998, ISBN 3-910095-32-1
Přehled článků

Kontakty

INSTITUT Bazální stimulace® s.r.o.
J. Opletala 680
738 02 Frýdek-Místek

IČ: 25889966
DIČ: CZ25889966

Zavolejte nám +420 603 971 160 Naše kurzy