Co je Bazální stimulace®

Články v odborných časopisech publikované PhDr. Karolínou Friedlovou naleznete v odkazu Publikační činnost PhDr. Friedlové.
Další informace naleznete na stránkách Mezinárodní asociace Bazální stimulace®.

Klíčová slova:
autobiografie klienta – historie klienta, jeho návyky, zvyky a zkušenosti;
Bazální stimulace® – vývoj podporující vědecký koncept; toto označení je chráněno jako ochranná známka, jejímž vlastníkem je INSTITUT Bazální stimulace®, s.r.o.
kinestezie – soubor pocitů umožňujících vnímání pohybu orgánů podrážděním receptorů ve svalech, šlachách, okostici a v kloubních pouzdrech;
kognice – souhrn operací a pochodů, jejichž prostřednictvím si člověk uvědomuje a poznává svět i sebe samotného;
lokomoce – pohyb;
propriorecepce – vnímání signálů ze svalů, šlach a kloubů;
vegetativní stav – koma, při němž pacient působí dojmem, že se probral, má otevřené oči, polyká, není možné s ním však navázat kontakt, neudrží moč ani stolici. Tento stav bývá důsledkem těžkého poškození mozku.

1 Úvod

Bazální stimulace® je komunikační, interakční a vývoj podporující stimulační koncept, který se orientuje na všechny oblasti lidských potřeb. Bazálně stimulující ošetřovatelská péče  se přizpůsobuje věku a stavu klienta. Elementy konceptu integrované do péče mají význam jak např. v neonatologické intenzívní péči u dětí předčasně narozených, tak také v péči o děti i dospělé s vrozeným intelektovým a somatickým postižením, u lidí s různými akutními a chronickými onemocněními, po úrazech mozku a také klientů s demencí

2 Historie konceptu

Autorem konceptu je profesor  Dr. Andreas Fröhlich, speciální pedagog. Od roku 1970 pracoval  v Rehabilitačním centru Landstuhl v Německu s dětmi, které se narodily s těžkým kombinovaným somatickým a intelektovým postižením. Během svého pětiletého vědeckého projektu v rámci doktorandského studia vypracoval koncept Bazální stimulace® podporující rozvoj schopností u těžce postižených dětí. A. Fröhlich prokázal, že základní (bazální) vrozené schopnosti každého lidského organismu v oblasti percepce poskytují dostatek výchozího pracovního materiálu pro podporu a stimulaci vnímání a komunikace. Dosažené výsledky a rozvoj schopností u těchto dětí vyvolaly rozsáhlý vědecký výzkum v oblasti medicíny. Tak se stal koncept uznávaným pedagogicko – ošetřovatelským konceptem. Profesor  A. Fröhlich nyní působí na Katedře speciální pedagogiky na Univerzitě v Landau.

Do ošetřovatelské péče přenesla koncept Profesorka  Christel Bienstein, původně zdravotní sestra. Od poloviny osmdesátých let spolupracuje úzce s prof. A. Fröhlichem v problematice ošetřovatelské péče o lidi, jejichž schopnost vnímání, komunikace a pohybu je silně omezena a změněna. Od roku 1994 vede Institut výzkumu v ošetřovatelství na lékařské fakultě privátní univerzity ve Witten/Herdecke v Německu.

Koncept Bazální stimulace® má registrovanou ochrannou známku a autoři konceptu vytvořili  strukturu vzdělávání lektorů, kteří zajišťují relevantní vyškolení ošetřujících a integraci konceptu do klinické  praxe. Bazální stimulace® patří v současnosti v zemích Evropské unie k nejpopulárnějším ošetřovatelským konceptům v ošetřovatelství. Koncept je v zahraničí integrován do osnov ve výuce ošetřovatelství na zdravotnických školách, v klinické praxi se s konceptem pracuje na mnoha pracovištích. K dispozici je značné množství odborné literatury se zaměřením na neonatologii, speciální pedagogiku, intenzívní medicínu až po geriatrickou péči a doprovodnou péči k umírání. V celé Evropě působí k dnešnímu dni více než 800 lektorů konceptu Bazální stimulace. V České republice jsem lektorovala první základní kurz Bazální stimulace v lednu roku 2003 na lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Od té doby probíhá ročně mnoho základních a také nástavbových kurzů, kterými procházejí ošetřující z různých oblastí ošetřovatelství, ale také učitelky ze zdravotnických škol, fyzioterapeuti, ergoterapeuti, lékaři, logopédové a pracující v oblasti speciální pedagogiky. Absolventi kurzů v České republice obdrží stejný certifikát jako absolventi kurzů zahraničních, certifikát je platný v celé Evropské unii. V současné době je koncept zohledněn ve Vyhlášce o stanovení činnosti náplně všeobecné sestry ve Sbírce zákonů č.424/2004, § 4, odstavec h). V roce 2005 byl v České republice založen INSTITUT Bazální stimulace®, na nějž přešla realizace certifikovaných kurzů, odborných konferencí a konzultační činnosti pro odborníky i laiky. V témže roce proběhl také historicky první kongres Bazální stimulace® za účasti spoluautorky konceptu Prof. Ch. Bienstein.

3 Pojetí  konceptu

Hlavní  myšlenkou konceptu Bazální stimulace je potřeba holisticky vnímat jedince. Bazálně stimulující ošetřovatelská péče podporuje vývoj u lidí, kteří jsou krátkodobě či dlouhodobě omezeni v komunikaci, vnímání či pohybu. Ztráta schopnosti pohybu a nedostatek podnětů z okolního světa vede k senzomotorické deprivaci a k následné nedostatečné vlastní organizaci neuronální sítě. Koncept Bazální stimulace® vychází z předpokladu individuální strukturované péče na základě biografické anamnézy klienta. Druhým podstatným faktorem pro tuto péči je integrace klientovy nejbližší osoby do péče. Tato ošetřovatelská péče umožňuje neustálý (situaci klienta přiměřený) přísun podnětů z vlastního organizmu a také z jeho okolního světa. Tímto podporuje udržení hustoty dendritické arborizace a vznik nových dendritických spojení mezi neurony. Koncept respektuje různé vývojové stupně člověka a základem péče jsou zkušenosti se svým tělem z období prenatálního vývoje. Cílem je podpora rozvoje vlastní identity klienta, umožnit mu orientaci na svém těle a následně v jeho okolí a podpora komunikace na úrovni jemu adekvátních komunikačních kanálů .

4 Teoretická základna konceptu Bazální stimulace®

Koncept vychází z poznatků pedagogiky, fyziologie, anatomie, neurologie, vývojové psychologie a ošetřovatelství. Základním  principem konceptu je zprostředkovat člověku vjemy ze svého těla a stimulací vnímání organismu mu umožnit lépe vnímat okolní svět a následně s ním navázat komunikaci. Teoretická základna konceptu je založena na předpokladech neurofyziologického modelu vývoje, genetických prvcích vývojové psychologie, poznatků z fyzioterapie (především konceptu Bobath), psychologie a pedagogiky. Základními prvky konceptu jsou pohyb, komunikace a vnímání a jejich úzké propojení. Na klienta je pohlíženo jako na partnera a jsou respektovány jeho zachovalé schopnosti v oblasti vnímání, lokomoce a komunikace .

4.1 Vývoj vnímání v prenatálním období

Nejrannější formy komunikace ještě v období prenatálním mezi matkou a nenarozeným dítětem jsou komunikace somatická, vestibulární a vibrační. Tyto tři druhy vnímání utvářejí primárně u člověka pocit jistoty. Somatické vnímání je zprostředkováno největším percepčním a zároveň hraničním orgánem, a sice kůží. Vestibulární aparát má schopnost určit polohu v prostoru a uvědomit si pohyb. Vibrační vnímání pomáhá člověku vnímat celým tělem přicházející chvění, hlasy, tony, zvuky atd. a toto vše zpracovat. Díky vibraci se dostává člověku také hlubokých tělesných podnětů .

Porod, tj. přechod dítěte z chráněného intrauterinního života do zcela nového a zdaleka ne tak ideálního a bezpečného prostředí, je pro nezralý organizmus z fyziologického hlediska značnou zátěží. Na druhé straně na různé podněty bohaté prostředí vývoj centrálního nervového systému  výrazně stimuluje a do značné míry i usměrňuje. Postnatálně vývoj struktury CNS rychle pokračuje. Dochází k intenzivnímu růstu a větvení axonů a dendritů a k zapojování nových synapsí. Složitější regulační funkce mozku jsou možné pouze při zachování principu vzájemné spolupráce – integrační funkce centrálního nervového systému. Tyto funkce se týkají především příjmu informací ze zevního a vnitřního prostředí, jejich zpracování v rámci jednotlivých oddílů centrálního nervového systému a adekvátní reakce na změnu podmínek zevního a vnitřního prostředí.

4.2 Stimulace vnímání a její význam

K tomu, aby člověk prokazatelně  reagoval na somatické, vestibulární, vibrační, taktilně – haptické, chuťové, čichové, zrakové a sluchové podněty, je nutný určitý stupeň vývoje stavby a funkce nervového systému. Schopnost uložit a uchovávat informace je jedním z projevů plasticity nervového systému. Plasticita je obecnou vlastností nervového systému a nejvýraznější je v časném období života. Komplikované vztahy jednotlivých oblastí mozku se vyvíjejí na základě jak genetických informací, tak vlivů zevního prostředí..

Nervové buňky mají dán potenciál plastických změn ve své genetické výbavě. V období vývoje je proto mozek schopen velmi rozsáhlých anatomických i funkčních změn. V dospělosti v určitém rozsahu tato schopnost přetrvává. Vývoj mozku nezávisí  pouze na biologických daných skutečnostech a genetických informacích, nýbrž podstatným faktorem je okolní prostředí organismu se svými stimuly. Pokud je okolní prostředí člověka z jakýchkoli důvodů málo podnětné, dochází k senzorické deprivaci. Při současné nedostatku pohybu hovoříme o senzomotorické deprivaci. Prof. A. Fröhlich hovoří v této souvislosti o vzniku sekundárních poškozeních intelektu na základě masivní podnětové a pohybové deprivace. Lidé nacházející se v kritických situacích (onemocnění, úraz, vrozené mentální či somatické postižení)  jsou  omezeni ve svých pohybových schopnostech a aktivitách. Hospitalizace ještě umocňuje jejich pohybový deficit (např. stálý monitoring, napojení na ventilátor, kontinuální aplikace infúzních roztoků, atd.). Stále stejné prostředí nemocničního pokoje a pohybová inaktivita má za následek podnětovou deprivaci.

5 Techniky konceptu

Předpokladem kvalitní a účinné stimulace vnímání je získání kvalitní autobiografické anamnézy, formulace reálných cílů, sestavení adekvátního ošetřovatelského (terapeutického) plánu a kontinuální evaluace reakcí klienta na poskytované stimulace a integrace příbuzných do péče. Techniky konceptu se člení na prvky základní a nástavbové stimulace.

Prvky základní stimulace:

• Somatická stimulace
• Vestibulární stimulace
• Vibrační stimulace

Nástavbová stimulace:

• Optická stimulace
• Auditivní stimulace
• Taktilně-haptická stimulace
• Olfaktorická stimulace
• Orální stimulace

6 Závěr

Bazální stimulace® je koncept, který podporuje v nezákladnější (bazální) rovině lidské vnímání a komunikaci. Každý člověk vnímá pomocí smyslů, smyslových orgánů, které vznikají a vyvíjejí se již v embryonální fázi a mají od narození až do smrti nenahraditelný význam. Díky smyslům tedy můžeme vnímat sebe sama a okolní svět. Aby se dítě zdárně vyvíjelo po narození, je odkázáno na trvalý přísun podnětů. Ten je předpokladem vývoje diferencovaných mozkových struktur. Kognitivní vývoj si nelze představit bez prodělané zkušenosti s pohybem. Kognitivní vývoj zahrnuje vnímání, myšlení, pozornost, rozvoj řeči a také doprovodných emocionálních a sociálních procesů. Je tedy potřeba poskytnout a umožnit i dítěti s vrozeným postižením dostatek pohybových zkušeností. Totéž platí v ošetřovatelské péči ve vztahu k dospělým klientům. Mozek disponuje schopností uchovávat své životní návyky v paměťových dráhách ve více svých regionech a to mu dává šanci cílenou stimulací uložených vzpomínek znovu aktivovat jeho činnost. Kontinuální stimulace smyslových orgánů dle konceptu Bazální stimulace® umožňuje vznik nových dendritických spojení v mozku a novou neuronální organizaci v jeho určitých regionech.

Tuto skutečnost lze využít v péči o postižené klienty, ale také o pacienty po traumatických či jiných postiženích mozku. Podpora vnímání spočívá v podpoře reprodukce paměťových stop z dřívějších vývojových fází. Předpokladem je poskytnutí dostatku adekvátních podnětů, aby mohlo dojít k budování neuronálních struktur. Podněty, které v péči poskytujeme musí být vhodně a individuálně strukturované. Péče dle principů Bazální stimulace® redukuje stres a  podněcuje vlastní vývoj klienta.

Techniky  konceptu vyžadují kontinuální trénink a musí být především správně provedeny, abychom dosáhli terapeutického cíle. Proto mohou  techniky aplikovat do péče jen absolventi certifikovaných kurzů Bazální stimulace®.

Vaše případné dotazy ke konceptu Bazální stimulace® budou zodpovězeny na e-mailové adrese: institut@bazalni-stimulace.cz.

• Článek Vizualizace nesnižuje lidskou důstojnost. Časopis Sociální služby, srpen-září/2011.
  Článek v PDF
• Článek o Bazální stimulaci® a INSTITUTU v časopise ENIGMA (leden 2012)

Kazuistiky ze supervidovaných pracovišť, které vyšly v odborných časopisech (zveřejněno se souhlasem redakcí příslušných vydavatelství)

• Článek Koncept Bazální stimulace® a jeho využití v intenzivní neonatologické ošetřovatelské péči, časopis Diagnóza v ošetřovatelství, březen-duben 2013. Článek v PDF
• Článek Využití Bazální stimulace® v zařízeních sociálních služeb, slovenský časopis Sestra, listopad-prosinec/2012. Článek v PDF
• Článek Komunikácia v koncepte Bazálnej stimulácie, slovenský časopis Sestra, leden-únor 2013. Článek v PDF
• Článek Z apatie a imobility na nohy, slovenský časopis Sestra, leden-únor 2013 Článek v PDF
• Článek Bazální stimulace pacienta v bezvědomí, slovenský časopis Sestra, březen-duben 2013.
  Článek v PDF

7 Implementace konceptu do ošetřovatelské péče – kasuistiky

7.1 Bazální stimulace u pacienta s dg.Polytrauma

Bazální stimulace je komunikační, interakční a vývoj podporující stimulační koncept, který se orientuje na všechny oblasti lidských potřeb. Bazálně stimulující ošetřovatelská péče se přizpůsobuje věku a stavu klienta. Ošetřovatelská péče je v konceptu strukturovaná tak, aby byly podporovány jeho zachovalé schopnosti (komunikační a pohybové)

Hlavní myšlenkou konceptu Bazální stimulace je potřeba holisticky vnímat jedince. Bazálně stimulující ošetřovatelská péče podporuje vývoj u lidí, kteří jsou krátkodobě či dlouhodobě omezeni v komunikaci, vnímání či pohybu

Polytrauma je definováno jako úrazové postižení několika tělních systémů, z nichž minimálně jedno ohrožuje postiženého na životě. Ohrožení života následkem oslabení nebo selhávání základních životních funkcí - dýchání, krevního oběhu a vědomí.

Byl poslední prosincový den roku 2011, den, kdy jsem s kolegyněmi, lékaři a pacienty na naší jednotce vzpomínala na to, co rok dal a co nového a dobrého nám příští přinese. Pro jednoho z našich pacientů, který k nám dorazil jako překlad z jiné nemocnice, byl 31.prosinec dnem klíčovým.

Jeho příběh začal 27.12., kdy byl kolemjdoucími nalezen v bezvědomí v kolejišti vedle jízdního kola. V té době měl za sebou pouze 33 let svého života. Místo nálezu bylo v blízkosti polských hranic, záchranáři ho převezli do nejbližší nemocnice, která se nacházela u nás v republice. Primární ošetření proběhlo na chirurgické ambulanci, vzhledem k závažnosti stavu byl hospitalizován na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. Během hospitalizace došlo k progresi stavu, k rozvoji hepatorenálního selhávání a dechové nedostatečnosti. Proto bylo lékaři rozhodnuto o jeho přijetí do naší nemocnice.

Sloužící lékař nám oznámil, že bude nutné přichystat vše pro zajištění pacienta na řízené ventilaci. Oproti původnímu očekávání byl přijat přímo na naši jednotku, hala urgentního příjmu byla v době jeho příletu plně obsazena. Lékař záchranné služby nám sdělil informace potřebné k zajištění vitálních funkcí, předal osobní věci . Společně s lékařem jsme vitální funkce zajistily, splnily potřebnou terapii dle jeho ordinace a poskytly ošetřovatelskou péči, která spočívala v ošetření invazivních vstupů, aseptickém ošetření ran, kontrole predilekčních míst a zapolohováním pacienta.

Lékařské diagnózy:
Polytrauma
Stp. splenectomiam propter haemoperitoneum e ruptura lienis
Insufitientia respiratoria et atelectasis pulmonum l. sin ex coaguli bronchi l.sin
Insufitientia hepatorenalis incipiens
Contusio cordis
Fracturae costarum l.sin

Aby boj o svůj život nevzdával, rozhodla jsem se ihned od přijetí postupovat v ošetřovatelské péči o něj v konceptu Bazální stimulace. Bylo nutné zachovat jeho život, poskytnout mu pocit jistoty a důvěry. I když bylo nutné rychle zajistit vitální funkce, nezapomínala jsem ho oslovovat a informovat o všem, co s ním budeme dělat, informovala jsem ho o ošetřovatelské nabídce.

Po splnění všeho potřebného jsem začala vyhledávat informace o něm, abych mu mohla poskytnout v tomto cizím prostředí vše, co mu je blízké a mohla vyplnit autobiografickou anamnézu, která je nedílnou součástí pro práci v konceptu Bazální stimulace. V osobních věcech jsem objevila pouze jeho hygienické potřeby, po nahlédnutí do dokumentace jsem zjistila, že řadu anamnestických údajů nebylo možné pro jeho stav odebrat. Pokoušela jsem se informovat na místě jeho předchozí hospitalizace, sestra mi sdělila, že v den přijetí se v nemocnici ukázala jako nejbližší příbuzná jeho sestra, ale zvláště blízcí si nebyli. Donesla mu hygienické potřeby, vzhledem k závažnosti jeho stavu nebylo jiných věcí potřeba.

I když jsem neměla z čeho vycházet, v práci v konceptu Bazální stimulace jsem pokračovala i v příštích hodinách. Tento koncept se zaměřuje na všechny oblasti lidských potřeb a mezi ty kromě jiných patří pocit bezpečí, sounáležitosti, patřit někam a potřeba uznání, úcty. Tyto potřeby jsem mu byla schopna poskytnout i bez anamnézy.

Rozhodla jsem pro něj udělat vše, co bude v mých silách, abych mu ulehčila jeho trápení a poskytla mu pocit bezpečí a naděje, uvědomění si, že nemusí mít strach a že se o něj postaráme.

K tomuto myšlení mi pomohla nejen empatie, kterou v sobě musíme najít a mít, abychom poskytly pacientům to nejlepší, co můžeme nabídnout, ale hlavně absolvování kurzu Bazální stimulace. Během přednášek absolvovaných na kurzu jsem začala o své práci přemýšlet a byla jsem vděčná za to, že mě přednášející k tomuto přemýšlení donutily. Pocítila jsem vnitřní radost z toho, že mám možnost mu dát něco navíc.

I přes plnění medikace stále přetrvávala tachykardie, tachypnoe, trpěl salivací a bylo nutno jej odsávat. Díky znalostem z kurzu jsem mu mohla poskytnout zklidňující somatickou koupel, během které jsem se snažila navodit pocit klidu a bezpečí. Oslovovala jsem ho jménem, informovala jsem ho o ošetřovatelské nabídce a na závěr jsem aplikovala orální stimulaci. Ke stimulaci jsem použila sladký čaj. Díky konceptu BS jsem si uvědomila, že k vytírání není vhodné používat roztok Stopanginu a jiné látky, které mohou při poranění dutiny ústní pacienty dráždit a způsobovat jim nepříjemný prožitek. Během těchto úkonů došlo ke zklidnění pacienta, hodnoty vitálních funkcí přešly do stavu normokardie.

Cestou domů jsem uvažovala, jak vytěžit z péče, kterou jsem mu poskytovala, maximum. Připravila jsem dokument Aplikace konceptu Bazální stimulace v praxi. Do dokumentu jsem zahrnula vše, co mohu u tohoto pacienta z konceptu aplikovat a zaznamenala možnosti jeho reakcí. Pro realizaci ošetřovatelského plánu jsem si vybrala 3 z 9 evropských centrálních cílů Bazální stimulace. Jak jsem již zmiňovala výše, jednalo se o tyto cíle:
1. Zajistit život a zachovat vývoj
2. Umožnit pocítit vlastní život
3. Poskytnou pocit jistoty a důvěry

Druhý den jsem využila dokumentu jako pomůcky k péči o něj. Připomněla jsem si, že použitím jeho hygienických potřeb jsem aplikovala Olfaktorickou stimulaci v praxi. Během tohoto dne došlo ke zhoršení jeho stavu. Pro selhání ledvin bylo nutno napojit jej na kontinuální dialýzu, při kontrolním RTG snímku plic bylo lékaři zjištěno zastření levé plíce a následně zajištěno bronchoskopické vyšetření, jehož součástí bylo odsávání. Po těchto výkonech byl znovu rozrušen, docházelo opětovně k tachykardii a tachypnoi. Místo navýšení dávek tlumení jsem prováděla zklidňující somatickou koupel, v průběhu dne zklidňující somatickou masáž, jejímž výsledkem bylo jeho celkové zklidnění. Během všech úkonů, které jsem u pacienta konala, jsem ho o nich informovala, nezapomínala jsem ho oslovovat a informovala ho o následné ošetřovatelské nabídce. Pokračovala jsem v orální stimulaci, dopoledne jsem využila místo stimulace čajem stimulaci dutiny ústní Nutridrinkem. Často jsem měnila polohu jeho těla, díky konceptu BS jsem již věděla, že i malá změna polohy těla tzv.mikropolohování, např.i pomocí srolovaného ručníku může změnit celkové vnímání vlastního těla samotným pacientem.

Dne 2.1.2012 byl dopoledne přeložen po domluvě našeho primáře s lékaři oddělení ARO na jejich stanici. Na tomto oddělení podstoupil nutný zákrok lobektomie a byl nadále udržován v kritickém stavu v umělém spánku. S odstupem času došlo k výraznému zlepšení, po čase byl přeložen zpět na naší stanici a dnes je již hospitalizován v nemocnici v Polsku ve stabilizovaném stavu. Komunikující, bez následků.

Přesto, že na moji ošetřovatelskou nabídku nereagoval výrazně, věřím v to, že má práce nebyla zbytečná. Tím, že jeho reakce nebyly výrazné jsem věděla, že mu poskytnutou stimulací nepůsobím nic nepříjemného a svou ošetřovatelskou péči jsem povýšila na nadstandartní. Díky ní jsem ze sebe dostala maximum svých možných znalostí a byla jsem na svoji práci hrdá. Jsem vděčná vedení FNO Ostrava, vedení Traumatologického centra, vrchní sestře Bc.Miroslavě Berkové, staniční sestře Dis.Petře Šnajdarové a kolegyním, které koncept Bazální stimulace aplikují denně v praxi, centru, ve kterém mohu pracovat za jeho osvětu a zájem o tyto praktiky, protože to, co dělají a kam nás vysílají na studium není zbytečné. Jsem vděčná PhDr.Karolíně Friedlové za to, že se nevzdala a koncept Bazální stimulace v naší republice i přes nezájem některých prosadila a že máme možnost se o něm dozvědět a naučit se jej v praxi. Tento koncept není důležitý jen pro pacienty, ale i pro nás, sestry. Nejen slova, ale to co děláme nás činí tím, čím jsme. Jsme sestry a máme právo být na to hrdé. Vše co činíme navíc nás dělá lepšími a ten pocit nám nikdo nevezme. I když naše práce nemá okamžité viditelné výsledky, je důležitá.

(Zdroj: Lenka Válková, Traumatologická JIP, Fakultní nemocnice Ostrava).

7.2

Desetiletá holčička šla ze školy přímo do kroužku. Byl leden a všude se nacházela spousta ledu a sněhu. Jedna ledová kra se utrhla z třípatrového domu a zřítila se na chodník na procházející holčičku. Dívka byla převezena na Anesteziologicko-resuscitační oddělení Fakultní nemocnice v Ostravě s diagnozou těžké polytrauma, kterému vévodí ruptura jater s hemorargickým šokem a mozkové krvácení.

Tým lékařů a sester bojoval o život této malé klientky. Po stabilizaci stavu vyvstala otázka, jaký bude dále stav vědomí dítěte. Dítě se nacházelo ve vigilním komatu. Tým sester a lékařů začal integrovat do péče koncept Bazální stimulace®. Nejprve se uplatňovaly základní prvky konceptu, především somatická stimulace s orientací na plegickou stranu těla dítěte. Jednostranná plegie se vyvinula následkem krvácení do mozku. Od druhého dne hospitalizace byla u dítěte přítomna matka. Zpočátku byla velmi vyděšená, bála se přiblížit k dítěti nebo se ho dotknout. Postupně ve spolupráci s kolektivem lékařů a sester se maminka adaptovala na prostředí i přístroje kolem. Začínala s pomocí sester s dítětem komunikovat, dotýkat se ho. Postupně byla týmem ošetřujících integrována do péče, účastnila se koupelí svého dítěte, stimulovala dceru na plegické straně těla a trávila u lůžka denně 10 hodin. Postupně byly do péče přidávány nástavbové prvky konceptu, a sice stimulace sluchová, hmatová, čichová a chuťová. Optická stimulace se uplatnila později. Jako auditivní stimuly s cílem aktivizovat paměťové stopy byly zařazeny prvky sluchové stimulace. Pacientce se pouštěly oblíbené nahrávky, pohádky, nahrávky hlasů celé rodiny, vzkazy kamarádů ze školy. Děti s paní učitelkou ji nahrály říkanky, vtipy, písničky. Maminka přinesla také kazetu s Harry Potterem a také ji příběh předčítala z knihy. Pacientka  mohla být 38. den po přijetí přeložena na Kliniku dětské neurologie. Dítě bylo k tomuto dni komunikativní, živé i v motorickém projevu. K údivu týmu pečujícího o malou klientku byla stimulovaná plegická strana těla motoricky aktivnější než nepostižená strana.

Po popuštění byla holčička několikrát navštívit tým lékařů a sester a v roce 2005 se přišla ukázat také na historicky 1. národní kongres Bazální stimulace® ve Frýdku-Místku. Díky stimulace somatické, auditivní, optické, čichové a chuťové s také integraci maminky do péče byla ovlivněna plasticita mozkové tkáně a vegetativní stav přešel do stavu plného vědomí.

(Zdroj: Bc. Věra Wolffová, vrchní sestra, oddělení pediatrické, resuscitační a intenzivní péče, Fakultní nemocnice Ostrava).